Bedla červenající, jak už název napovídá, červená při p

Popis si vypůjčuju z Houbařského atlasu (Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi):

Klobouk má v průměru 10 – 15 cm, zpočátku je téměř kulovitý, později sklenutý až plochý s hrbolem uprostřed, hustě pokrytý velkými odstátými šupinami.

Závoj, který v mládí zakrývá lupeny, je bílý, blanitý.

Prsten je bílý, vatovitý, po třeni posunovatelný.

Lupeny jsou husté, vysoké, i třeně volné, bílé, ve stáří na ostří červené, poraněním červenají.

Třeň je válcovitý, dole rozšířený v hlízu, v mládí bělavý a okrový, v dospělosti hnědý, nežíhaný, dřevnatý, rourkovitě dutý.

Roste hojně v červenci až říjnu především v jehličnatých lesích, najít ji můžete ale i v listnatých a také zahradách.

bedla červenající

Pozor na možnost záměny s nejedlou bedlou hřebenitou.

Bedla červenající je jedlá, má příjemnou chuť a výraznou vůni. Použití v kuchyni je ale omezené, protože starší plodnice s otevřeným kloboukem jsou pro svou suchou dužinu totiž ke konzumaci méně vhodné, takže je v omezenějším množství můžeme přidat třeba do smaženic se šťavnatějšími druhy hub. Třeň, který je většinou dost dřevnatý, vyřazujeme rovnou. Zavřené klobouky mladých plodnic jsou parádní na řízky nebo jen tak na sádle s kmínem. K sušení se nehodí.


Líbíl se Vám článek?

Koko doporučuje