Nikdy nenarazíte na jednu dvě… když jsou, jsou všude! Až už se vám to ani nebude chtít sbírat. Rozhlédněte se pořádně kolem, pořád budete nacházet nové a nové trsy. Nožík nechte doma, nejlépe se na ně jde s nůžkami.

Popis si vypůjčuju z Houbařského atlasu (Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi):

Klobouk má v průměru 2-6 cm, je nepravidelně nálevkovitý, v dospělosti na okraji laločnatý a zkadeřený, okrově hnědý až žlutavě kouřově šedohnědý, za vlhka tmavší, tenkomasý, na povrchu s roztroušenými tmavými úzkými a vzrostlými šupinkami.

Lišty jsou prořídlé, sbíhavé na třeň, nepravidelně rozvětvené, s příčnými žilkami, zpočátku žlutošedé, pak šedav ojíněné.

Dužina je špinavě nažloutlá, neměnná.

Hojně roste v srpnu až do pozdního listopadu v mechu jehličnatých lesů ve skupinách.

liška nálevkovitá 4 liška nálevkovitá 3 liška nálevkovitá 2 liška nálevkovitá 1

Liška nálevkovitá není natolik houževnatá jako její obecná kolegyně. Když jsou nohy až moc dlouhé, trochu je zkracuju, nejčastěji používám jen klobouky. Stačí jim jen pár minut tepelné úpravy a jsou měkké, ihned ke konzumaci. Používejte ji obdobně jako lišku obecnou - do omáček, polévek, do risotta... Na sušení se hodí jen v případě, že ji poté rozmixujete na houbový prach a používáte jako koření. Musí se vysušit ale opravdu pořádně.


Líbíl se Vám článek?

Koko doporučuje