Myslím, že kromě Cuketky má málokdo z foodblogerů odvahu pouštět se do nějakého doporučování ostatních (vesměs konkurenčních) projektů. Všichni si tu tak žijeme na vlastním ostrůvku, vědomi si toho, že na české blogerské planetce není tenhle ostrůvek jediný, každý je jen malinkou součástí zdejší Polynésie a neustále se objevují další a další. Kvalitnější a kvalitnější. V člověku to může vyvolat vztek, většinou je naštvaný sám na sebe, že na něco takového, s čím přišla konkurence, nepřišel sám a hlavně dřív. Jindy je to uvědomění si vlastních hranic tváří v tvář něčemu novému, čemu se vlastně nemůže rovnat. Časem ale přicházím na to, že není smyslem porazit všechny ve všem, ale spíš si ten svůj ostrůvek udělat tak zajímavý a originální, že bude místem sám pro sebe. A pořád makat na tom, aby dorazilo dost hostů. A příští dovču se zas měli za čím novým vracet.

Kupříkladu já už mám absťák. Poslední dobou jsem na sebe totiž krutě naštvaná za to, jak jsem odbývala vlastní blog. Vlastní dítě! Produkt… Ale tohle období temna – tahle okurková sezóna – ta skončila o tomhle víkendu. Kniha je v tiskárně. Děj se vůle Boží.

Abyste rozuměli, v posledních měsících jsem nepřispívala tak svižně, zaujatě, rozsáhle a originálně, jak jste jako moji nejmilejší čtenáři byli zvyklí. A to vy si vůbec nezasloužíte. Ne že byste na mě házeli vražedné pohledy, když se náhodou potkáme na ulici, ale přirozeně se mi můžete pomstít jinak. Příklady takových největších blogerových bolístek zde:

  • už nemusíte lajkovat příspěvky na FB tolik jako dřív
  • už nemusíte chodit na blog tak často jako dřív
  • už nekomentujete články a příspěvky tak jako dřív
  • čtete jiné blogy a jim dáváte ty plonkové lajky ve svých rozpočtech


Ó ano, je to tak, může se to stát, mohlo se to stát a asi se to i stalo. Určitě bych si to zasloužila. Dobře mi tak! Jenže já vás chci zase zpátky. A nechci si kvůli tomu kupovat nové fandy (povětšinou z Tunisu, Turecka a celkově odtamtaď) za pár doláčů. Dokonce nechci ani Marka Zuckerberga masírovat zakupováním sponzorovaných příspěvků a posílat ty doláče jemu. Facebook mě poslední dobou tímhle přístupem celkem namíchnul – fanoušky si můžete kupovat, příspěvky za peníze zviditelnit a vůbec se z toho všeho dělá jen dálnice s billboardy v řadě za sebou. Jenže „nezaplatíš, budeš málo vidět“. Blogerova smrt. Jak to tedy jen půjde, do bodu X, do poločasu rozpadu, se budu snažit náboru placených příspěvků a fandů vyhýbat. Ale jednou mě to beztak postihne. Ale jednou (možná o dost později) Markovi Z. dojde, že to nebyl dobrý nápad, a začne počty fandů zas dělit na „natural“ a „payed“.

Nová scéna se velmi explozivně rozrůstá a nemůžu říct, že by konkurence byla malá. Naopak. Začínám mít pěkně zaťato. Ale nemyslím, že bych neuměla pár věcí vylepšit a zas přijít s něčím, co za to bude opravdu stát. Ráda bych všechny ujistila, že nejsem jenom tlachal (nebo dokonce jen vypisovač itinerářů kulinářských postupů) a mazlič fotek. Nechci o jídle jen psát a dělat ho na fotkách co nejkrásnější. Vím, že se i na tom dá stavět, ale beru to jako případ zpěváka, co nahrává desky ve studiu, ale nechce koncertovat. V překladu: nechci vám o jídle jen psát a fotit vám ho, chci, abyste ho ode mě a z mých rukou mohli rovnou i ochutnat. Chci mít možnost vás někam usadit a uvařit vám. Ano… za peníze… pardon… tržní dimenze protíná i tuto galaxii věci :)

Nechci však „soupeře“ znemožnit, musím naopak vyjádřit mnoho respektu k inovativním myšlenkám, které by mě ani ve snu nenapadly nebo jsem se je neodvážila realizovat. Někde jsem to zas nestihla jako první a přece nebudu nic kopírovat. Ty bláho, jak někteří mají krásný fotky! Super nápady. Skvělý styl. A jak pěknou vydávají vlastní kuchařku! Rispekto! Poznám nejlíp sama na sobě, že ti lidi to dělají skvěle, protože automaticky začínám být naštvaná, že to neumím líp, to je nejlepší měřič kvality konkurence. Ale dost o mojí vlastní nejistotě, důležitější je, co s tím hodlám dělat, že.


Tak kupříkladu se vrací pořad MENU domů. Čekejte nové restaurace, zas mi můžete psát tipy, kam zajít, co chcete vidět. V úterý 14. 10. je to tu. MENU v sezóně sice momentálně skončilo, ale každé úterý ho bude nahrazovat právě nový díl MENU domů. Ale o zahrádku vás neoberu. Tam se neustále točí MENU podle Koko, pořad spojený s kuchařkou. Každý týden v sobotu můžete čekat premiéru nového dílu – nového receptu. Takhle budem pokračovat až do léta 2015, dokud věc nebude komplet. Výš vidíte dnes aktuální video s novou znělkou, celý recept na batátový krém najdete tady

Jak se dostat ke knize? Primárně jsem založila nový e-mail: objednavka@menupodlekoko.cz, kam si můžete napsat o výtisk s věnováním (kdo dřív píše, ten dřív mele) – ať už pro sebe a nebo pro někoho, komu ho následně budete chtít darovat. Do předmětu mailu napište město, odkud jste. Podle toho vám budu rozesílat další info. Momentálně se mi maily jen hromadily, čekala jsem na chvilku, kdy budu mít čas odepsat :) Už se to tiskne, tudíž to zrovna nastalo. Pokud jste z Prahy, je možné osobní předání – jak přesně – opět rozešlu všem, co napsali „Praha“ do předmětu. Stejně tak budu pokračovat s dalšími městy, protože plánuju návštěvy Brna, Ostravy a samozřejmě rodné Plzně ještě do konce tohohle roku. Další, pokud bude zájem, budou následovat. Neznamená to, že byste měli s koupí knihyváhat a čekat na tenhle okamžik, jen si od ní schovejte účtenku, kdyby byl na autogramiádě šrumec, ať vás pak ještě někdo v daném knihkupectví z něčeho nekalého neosočuje. Praha by byla takhle jasná. Brno, Ostrava a Plzeň taky. Ale to jsou pupky světa, takže jak jinak… Pokud stojíte o podškrtnutou knihu, ale vaše adresa obsahujeslova „Horní“ nebo „Dolní“, můžem to poslat, nicméně je jasné, že to bude s poštovným navíc. Posledních pár dní s možností připsání věnování posílá knihu nakladatelství Smart Press a nebo si ji můžete bez věnovačky koupit přes Stream.cz – potažmo přes Alzu, tam je výhoda a možnost i Slovenska a další evropských zemí. Předprodeje fungují už nyní. Všechny možnosti včetně cen a podmínek dodání či převzetí si v klidu prozkoumejte, ať jste spokojeni. Ofiko cena knihy s věnováním je při osobním převzetí 450 Kč. Pokud poslat, tak plus poštovné. Budu muset objednávky řešit dle fyzických možností (rozumějte podle toho, kolik výtisků denně stihnu zabalit, popsat a donést na poštu). Během týdne bude fungovat web s objednávkovým formulářem, který nahradí zmíněnou e-mailovou adresu. Kdo už jste psali, vyčkejte na soupis možností, které nabídnu. Kniha vychází 22. 10. 2014, ještě může den dva trvat, než dorazí do všech prodejen. V kamenných knihkupectvích bude nyní stát 499 Kč, objeví se v nich hned, jak se rozveze a vybalí, tedy nejpozději do 24.10.2014.

Do pátku 17.10.2014 ji můžete také vyhrát na facebooku nakladateství tím, že se nejvíc přiblížíte pravé váze masa, které na titulní straně Menu podle Koko držím v kleštích – tu!

Je také možné si ji za tuto cenu přijít exkluzivně koupit o den dříve – v úterý 21. 10. 2014, přímo do nakladatelství Smart Press (Velflíkova 12, Praha 6), kde budu odpoledne dřepět, oxidovat a čekat, jestli někdo nepřijde, nekoupí a nebude chtít namalovat srdíčko :) Pokud byste rádi, napište na zapotocka@smartpress.cz, tentokrát s předmětem „KOKO úterý 21. 10.“ a domluvíme… zařídíme… :) Budu se těšit!

Ještě než na to kliknete, by bylo ale fér vás varovat, že to není taková ta fajnky k umuckání kuchařka s dechberoucími zátišíčky, jak jste na to u současných kuchařských knih zvyklí, a je to jedině z toho důvodu, že jsem jim osobně nebyla schopna v téhle oblasti konkurovat. Rozhodla jsem se tedy pro své vlastní pojetí. Na jeho základě můžu ale v klidu tvrdit, že takovouhle kuchařku doma ještě nemáte :) A každopádně byla tvořena s láskou… a v potu tváře.

Samozřejmě že bylo možné na foodstyling a fotografování najmout skvělé profesionály, kteří by z toho udělali parádní voňavou knížku, jenže já si ji chtěla vytvořit celou sama. CELOU. Mám-li jednou v životě něco vydat, tak ať je to MOJE práce. Výsledné pokrmy tedy uvidíte u každého receptu, ale kolem talířů nebude ani stůl, ani svícínek, ale čmáranice z mé ruky – ať už tužkou, uhlem, fixem, avarelem nebo akrylem … Každou dvoustránku jsem osobně ilustrovala v životní velikosti (tedy 42 x 24 cm). To se pak naskenovalo a graficky propojilo s fotkou talíře s jídlem, který jsem nafotila na bílé čtvrtce (a fotografové se z těch fotek budou otáčet v hrobě, hned jak je chytne šlak, že je vůbec taková fotografie v knize na klasickém trhu).

Myšlenka tohoto zpracování vznikla tedy z mého přesvědčení, že to budu umět líp domalovat než naaranžovat a vyfotit. A o tom jsem stále přesvědčena. Ano, až tak neumím fotit. No, když to bude průšvih, můžu se uklidňovat následujícím:

  • vůbec to nepochopili
  • nemají smysl pro inovace
  • nerozumí tomu
  • alespoň jsem to dokázala zrealizovat na rozdíl od jiných, alespoň jsem o tom dokázala někoho přesvědčit, jinak by to nikdy nevzniklo, alespoň jsem to udělala pro sebe

Ale stejně mě bude bude mrzet, když se vám to nebude líbit a nebude se to prodávat, a beztak to všechno bude jen takové sebechlácholení, abych neprobrečela všechny noci až do Vánoc :-D No jo, to je ten risk, který to s sebou nese. To ale není ani zdaleka všechno z novinek, které bych chtěla poslat ven, ještě jsou tu soukromě objednané žranice, vánoční večírky, nová (a snad i pro vás) přínosná spolupráce, a hlavně nový design blogu.

Nový design jsme si totiž už vážně zasloužili! Momentálně se to už ladí a celé tak nějak zkrášluje. Pomůže mi, když do vlákna na FB, kde je odkaz na tenhle článek, napíšete, co byste vylepšili a nebo naopak neměnili. Teď je ten čas, kdy zadávám a připomínkuju. Pak bude pozdě! Nyní je čas se vyjádřit.

V rámci téhle nové vizáže jsem vyhlásila nabídku korektury blogu zpětně až do prvopočátku (znamená to celkově neuvěřitelných třistaněco článků!). Přišlo mi stoněco odpovědí a já jsem za každou z nich vděčná. Protože mi nezbylo nic jiného, než tyto věci řešit během největšího stresu a presu při finišování s kuchařkou, nestihla jsem odpovědět všem zvlášť. Některým jsem tam našla i já sama chyby, v tu chvíli by se poněkud míjelo účinkem někoho takového najímat. Zdaleka ne u všech!!! To ne! Také že jsem vítěze našla a zvolila. Ostatním se tedy omlouvám, že jsem musela vybrat jen jednoho… a těm úplně dalším, co ani nepsali, jistě udělá radost, že teď bude blog gramaticky čistější. Má-li mít úroveň, musí to tak být.

Co se týče budoucí spolupráce, kterou jsem navázala, a nemá smysl to nějak tajit nebo podobně – domluvila jsem se se společností Tefal, že prozkouším jejich výrobky, zjistím, co je super, co se dá vylepšit a jak – a při neustálém vývoji produktů budou tyhle věci brány také v potaz, takže doufám, že dělám do budoucna i něco malého pro lidstvo :) Zmínky o výhodách, ale i slabších stránkách jednotlivých udělátek se dají tedy v této době očekávat. Mám takový pocit, že bych to měla hlásit rovnou… Asi už jsem malinko vypsychlá z těch haterů na Streamu… :-D

Dál. Kdyby vaše firma měla zájem o netradiční vánoční setkání ve formě kurzu vaření nebo něčeho kolem toho, napište mi představu, mám před Vánoci pár volných termínů, které bych moc ráda věnovala novým zkušenostem. Vše je prakticky o domluvě a já jsem pružná holka. Byl-li by zájem, piště svou představu na menudomu@stream.cz , nějak to vymyslíme, ale dopředu předesílám, že jde o pondělní – čtvrteční večery, nikoli pátky, soboty a neděle, které chci věnovat rodině. V posledních měsících se mnou moc srandy nebylo, musím vynahrazovat.

Kromě nového designu a bezchybného počtení na blogu najdete další inovace, které nechci prozrazovat hned, budu odkrývat postupně, doba je zrádná :-D Takže dál sledovat. Teď už rozhodně bude co.

Od teď vás začnu zas pěkně masírovat a zásobovat – už jsem se na to tááák těšila! Protože tady jsem doma.

Tak pokud jste to dočetli až sem a trochu se těšíte, snad si můžu dovolit ještě jednu prosbu. Něco, na co jsem minulý rok vůbec nedosáhla, se uskutečnilo letos a dokonce dvojnásob – jde o to, že MENU domů získalo rovnou dvě nominace na Křišťálovou lupu 2014… tahle trofej mi na poličce chybí a je tam pořád prostorno … Neměli byste minutku???? Pokud jo, děkuju ještě za tu minutu navíc.

A snad se těšíte. Je na co! KOkoncert tedy začíná.

K.


Líbíl se Vám článek?

Koko doporučuje