No, uznávám, že název téhle houby něco příliš chutného neevokuje, ale nenechávejte se odradit! Odměnou je vám houba, kterou prakticky s ničím nemůžete zaměnit a tahle jistota se prostě vždycky hodí, zvlášť hledajícím začátečníkům.

Popis si vypůjčuju z Houbařského atlasu (Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi):

Klobouk má v průměru 5-12 cm, v mládí je sklenutý, později plochý, vmáčklý, šedě nebo čokoládově hnědý, později masově šedý, ve stáří s černohnědými skvrnami, hladký, pokrytý tlustou vrstvou slizu, kterou lze společně s pokožkou lehce sloupnout.

Lupeny jsou prořídlé, nízké, pružné zpočátku bělavé, stárnutím černají.

Závoj je průhledný, slizovitý, zanechává na třeni vyvýšený sliznatý val.

Třeň je válcovitý, nahoře bělavý, naspodu citronově žlutý, slizký, plný.

Dužina je měkká, bílá, později lehce našedlá, v dolní části třeně žlutá, chuť lehce nakyslá, vůně nevýrazná.

Roste hojně v červenci až říjnu v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách. Je to jedlý a poněkud opomíjený druh.

slizák mazlavý s nápisem

Při použití v kuchyni se vyrovnává klouzkům, jimž se trochu podobá. Konzumujeme především klobouk, z něhož lze slizkou pokožku lehce sloupnout. To můžete udělat u v lese. Slizák je super do směsí s jinými houbami. Nejlepší způsob konzervace je do octového nálevu. Je také skvěle využitelný k přípravě houbového extraktu. Houba svou tmavou barvu při tepelné úpravě pouští do pokrmu, takže slizáka nedoporučuju do světlých, např. smetanových omáček. Nakyslá chuť je celkem znát, využít ji můžete třeba v kulajdě a podobně.


Líbíl se Vám článek?

Koko doporučuje